Dáša Žďárková

Majitelka cestovní kanceláře, stavební inženýrka, která v oboru nikdy nepracovala a raději se věnovala dětem – nejdříve těm svým a postupem času těch dětí pořád nějak přibývá. Organizačně zajišťuje chod celé CK a všech akcí. Vymýšlí hry a programy a ve snaze, aby všechno dobře šlapalo, tváří se často přísně (ale nekouše).

Záliby: CK ŠPUNTÍK, kytara, zpěv, dobré knížky a kultura vůbec.

Připravili jsme pro Dášu malý dotazník. Zde jsou její odpovědi:

Ahoj Dášo, můžeš nám úvodem prozradit něco o sobě? Věk, bydliště, vzdělání, zaměstnání, rodinný stav, míry a váhy atd.

Věk: Stále se mění. Ale díky ŠPUNTÍKU se pořád cítím mladě a svěže

Vzděláni: Původně jsem měla budovat mosty, silnice a křižovatky. Srdcem mě to ale od mládí táhlo k dětěm. Takže místo mostů buduju ŠPUNTÍKA.

Rodinný stav: Již dlouho provdána za Žďáru, což znamená, že ani doma se nenudím.

Míry a váhy: ??? Ustálené.

Jak dlouho už funguje CK Špuntík? Jak jsi vůbec dostala nápad provozovat cestovku?

Cestovka funguje od roku 1997. Za tu dobu ale několikrát změnila své jméno a jako CK ŠPUNTÍK vystupujeme tuším od podzimu 2002. A jak k tomu všemu došlo? To je na dlouhé vyprávění. Snad jen že počátek všeho je už někde v roce 1992, kdy naše Monča ještě nebyla na světě a Verča se teprve batolila z plínek. Tehdy jsme začali jezdit s bezva partou kamarádů na stanovou základnu Kratizna (kam se teď vracíme s Instruktorákem), tam vznikl první program pro rodiče a děti "Mezi trpaslíky", tam jsme prožili spoustu krásných chvilek s našimi vlastními ratolestmi a ty se teď snažíme připravovat a předávat dál…

Jaké akce CK Špuntík pořádá? Které akce máš nejvíc v oblibě a proč?

Jaké akce ŠPUNTÍK pořádá, si můžete přečíst na našich stránkách, takže to je zbytečné opakovat. A jaké akce mám nejraději? Baví mě pracovat se všemi věkovými skupinami dětí, školičkami v přírodě počínaje, kde děti tak nádherně "baští" úplně všechno, a Instruktorákem pro "náctileté" konče, protože tam už se zase pracuje s úplně jiným "materiálem". Pokud bych si měla vybrat , tak jsou to jednoznačně tábory včetně vymýšlení a přípravy celotáborových her. Bohužel celotáborovky do Žirky už tak úplně nestíhám, ale na těch 8, pod které jsem se podepsala, jsem docela pyšná. Teď už na to máme celý tým a jde to opět skvěle. Co si v posledních letech mimořádně užívám, je Instruktorák, kde si přípravu hry zatím nenechám ujít, hrozně mě to baví a nikdy mě nepřestanou znovu a znovu udivovat ti šestnácti, sedmnáctiletí, kteří s plným nasazením, nadšením a chutí jdou do každé hry. Mám z nich radost, snad jsme se na nich za ty roky taky trochu podepsali.

Jaké jsou podle Tebe největší klady pobytů s CK Špuntík? Co se Ti na akcích nejvíce líbí? Na co se obzvlášť těšíš?

Klady by měli asi spíš okomentovat naši klienti. Z pohledu klientů dospěláků si myslím, že si na našich pobytech psychicky (nikoliv fyzicky) odpočinou a pokud chtějí, zadovádí si s dětmi tak, jak by je to možná samotné ani nenapadlo. Poznají své potomky v situacích, ve kterých by je na pláži u moře jen těžko uviděli… A protože se lidičky vrací, vzniká i mezi dospěláky dobrá banda kamarádů a přátel, která by prostě bez ŠPUNTÍKA nevznikla. Ta se potom tvrdí na akcích na vodě, ve sklípku u vínečka… A z pohledu klientů dětí? Spousta zážitků, které se nedají prožít ani u televize ani u počítače. Děcka se dostanou do pohádek, cestují časem nebo kolem světa, stanou se přímými účastníky fantazy příběhů… No a důsledek toho všeho? Děti mají bandu bezva kamarádů, naučí se splynout s kolektivem, brát ohled jeden na druhého, vzájemně si pomáhat, zorganizovat si sami hry, uvařit si na kotlíků guláš, naštípat dříví…. Toho je hrozně moc a já jen můžu zopakovat, že děti, které osm let jezdí se ŠPUNTÍKEM, ti už to mají většinou vyryté když ne přímo na čele, tak někde blízko u srdíčka. O většinu z nich se nebojím. A to je krásný smysl naší práce.

Kteří ze spolupracovníků CK Špuntík jsou Ti nejbližší a proč?

Jsem ráda, že jsou – všichni.

Leží na Tobě břemeno organizační práce, vedení účetnictví, shánění klientů, domlouvání termínů, vybírání nových míst pro pobyty atd. Kromě toho připravuješ program a ještě v něm účinkuješ, hraješ na kytaru atd. Nezdá se Ti někdy, že toho máš moc?

A do toho ještě několik hodin týdně angličtiny s malými prcky. Někdy je toho trošku víc než dost. Ale znáte ten pocit, když je vaše práce zároveň i hobby?

Instruktoři CK Špuntík se často převlékají za zvířata, pohádkové bytosti a jiná zjevení. Který převlek (resp. kterou roli) máš nejraději? A je nějaká, kterou nesnášíš?

No tak, co mě jaksi minulo, to jsou princezny, Karkulky, víly a podobně kladně laděné role. Co si naopak nejvíc a s gustem užívám – jednoznačně ježibaby, čarodějnice, vědmy… prostě pěkně nosaté, ošklivé a protivné báby. Ty mi jdou docela dobře. A pokud jsem se s nějakou postavou nesžila, tak to je klaun na karnevalech, ten mi nějak nepřirostl k srdci. To je asi pokaždé největší herecký výkon, protože nějak nejde ze mně.

Zbývá Ti čas na zájmy, záliby, koníčky? Které?

Tak to moc nezbývá a docela mi to občas chybí. Třeba si jen tak sednout nebo lehnout a pořádně se začíst do nějaké knížky. Nebo bych měla a taky bych i chtěla častěji hrát na kytaru. Docela ráda jsem i kdysi vyšívala, ale to už je teda opravdu hodně dávno…

A osobní otázka na závěr – jak ses seznámila s Jirkou?

Zeptejte se dětí ze Žirky, těm jsme o tom hráli celé divadlo.