Zimní rodinný pobyt, Šerlišský mlýn, 9.-16.3.2002
Nejlepší dovolená mého života
V sobotu ráno jsme vyplnili poslední volná místečka v autě dalšími nezbytnostmi, jako jsou lyže, přezkáče či teplé ponožky, a vydali se na nedlouhou pouť, na jejímž konci byl hotel Šerlišský mlýn v Deštném.
Až zde jsme zjistili, jak skvěle jsme si místo pobytu vybrali. Vzhledem k pokročilému datu v kalendáři (a předchozímu teplému období) už na sjezdovkách v Deštném moc sněhu nebylo a zbytky rychle tály. Všude, až na jedno místo – „naše“ sjezdovka přímo u hotelu byla obrácena na sever a chráněna ze všech stran lesem, takže zde byly velmi dobré podmínky pro lyžování. Svah byl navíc velmi dobře udržovaný, s mírným sklonem a prakticky bez muld, prostě ideální pro děti i začátečníky, mezi které se hrdě počítám.
A pak již započal onen báječný týden, o kterém teď básním a budu na něj v dobrém vzpomínat ještě hodně dlouho. Týden bez televize (ačkoli jsme ji měli na pokoji, zůstala nepoužita), bez počítače i bez mobilů (naštěstí v hotelu nebyl signál). Týden, kdy jsem se mohl plně věnovat ženě, dětem a dalším zálibám (zpěv, tanec, karban, družné společenské hry atd.). Týden, kdy jsem poznali spoustu zajímavých lidí a s některými z nich se opravdu spřátelili (kromě hlavních organizátorů celé akce např. i s mladými instruktory a instruktorkami, kteří jezdí i na ostatní akce jako spoluorganizátoři).
Nebudu vás zatěžovat takovými podružnostmi, jakými bylo výborné jídlo, překrásné počasí, skvělé lyžování atd. To můžete zažít i jinde, možná v ještě lepším podání. To, co podle mého názoru odlišilo naši dovolenou od podobných akcí, byl právě doprovodný program. Oba hlavní organizátoři totiž patří do té vzácné kategorie lidí, kteří to skvěle umí s dětmi, jsou obětaví a vynalézaví, a protože v pořádání podobných akcí mají několikaleté zkušenosti, výsledek nemohl dopadnout špatně (a taky nedopadl).
Program pro děti se skládal ze tří bloků. Dopoledne se konaly výpravy po okolí, soutěže, hry, závody a podobné hrátky, při kterých se dosyta vyřádili nejen děti, ale i rodiče (včetně nás) a organizátoři. Odpoledne měli děti lyžařskou školičku, takže rodiče se mohli věnovat lyžování (Jitka) nebo lenošení (já). A po večeři na děti čekal téměř hodinový Kašpárníček, kde děti zpívaly písničky, hrály divadlo (za celý týden se mezi děti dokázal vtlačit pouze jeden dospělý herec – všechny děti jsem si získal svým nezapomenutelným sehráním medvěda Všechnosněda v pohádce O boudě budce) a všemožně řádily. Během týdne došlo i na diskotéku, karneval, ohňostroj, výtvarný kroužek a další atrakce.
Večerní program byl již jen pro dospělé, ale nijak nezaostával za dětským. Kromě toho, že jsme se naučili několik výborných her pro větší počet lidí, jsme se také zúčastnili manželského desetiboje (skvělé druhé místo), diskotéky, závodů v lyžování (Jitka druhé místo) a v jízdě v toboganu na pytli (Jitka první místo). Zbylé večery jsme ochutnávali výborné bzenecké odrůdové víno a zpívali písničky až do kytaristova odpadnutí.
Ani Tom se nenechal zahanbit, a tak naši rodinnou sbírku medailí rozšířil o třetí místo v rybolovu, druhé místo v soutěži ve zpěvu a tři medaile v rámci olympiády (skok bez lyží, biatlon a závody psích spřežení). Naprázdno tak na olympiádě vyšel pouze v jízdě v toboganu a štafetovém sjezdu družstev. Olympiáda byla perfektně zorganizovaná (jako ostatně všechny akce), a tak na děti čekaly olympijské kruhy, olympijský oheň, slib sportovců, medaile a diplomy, stupně vítězů a dokonce i dopingové zkoušky.
Největším přínosem celé dovolené ovšem bylo, že se Tom naučil lyžovat. Vzhledem k tomu, že předtím na lyžích nestál, byly první krůčky opravdu těžké (lyže pořád někam ujížděly a Tom padal a padal). O to větší bylo moje překvapení, když jsem Toma viděl po třech dnech na svahu sjíždět s Jitkou sjezdovku. V prvním momentě jsem si dokonce myslel, že si s někým vyměnil oblečení. Na konci týdne již bravurně nejen sjížděl svah, ale i jezdil na dvoukotvovém vleku. Poté mne už nepřekvapilo, že suverénně zvítězil i ve slalomu (samozřejmě ve své věkové a výkonnostní kategorii). Jedna z instruktorek dokonce prohlásila, že to lyžování musí mít v genech (mohu vás ujistit, že moje geny to rozhodně nejsou…).
Možná by každému takový týden nevyhovoval, ale vzhledem k našemu založení to pro nás byla ideální dovolená. Rozhodně pojedeme s CK Človíček i příští rok v zimě a pokud vyjde čas, pokusíme se zúčastnit i některé z letních akcí. Již nyní se těšíme na setkání s našimi novými kamarády a věříme, že se nám naše příští rodinná dovolená bude líbit nejméně tak, jako se líbila ta letošní.
